Zakázaná výstava fotografa Karla Richtra se mohla znovu narodit

Jedním z vybraných fotografů naší každoroční publikace s nejlepšími fotografiemi daného roku je Karel Richtr. Zaujala nás zejména tradiční technika mokrých desek, kterou Karel pro vyvolání svých fotografií používá. Že se jedná o dnes již unikátní technologii se přesvědčíte jednak v dalším ročníku Ročenky Fotografie, a také v tomto rozhovoru.

Když zakázali feministky zcela obyčejnou výstavu v Knihovně Akademie věd, dost jsem se podivil. Fotografie to jsou naprosto kvalitní, nedehonestující a neurážející. Naopak, jsou krásné a kvalitní. Stojí za nimi Karel Richtr, fotografický fajnšmejkr, který zcela propadl více než sto padesát let staré technice výroby fotografií Kolodiovým procesem. Udělal fotky, vystavil fotky a oni mu je zakázali, je to vůbec dneska možné?

Sám k výstavě, kterou Akademie Věd zrušila říká: "Já bych neřekl, že zakázaly [feministky]. Ony jen protestovaly a vymýšlely zvláštně nelogické konstrukce. Kdo výstavu zrušil, byla Knihovna AVČR. Pardon, přesunula, nebo vlastně snížila intenzitu osvětlení na hodnotu blízkou nule ;-) ... teď se hodně slovíčkaří..."

Ukazuje to mimojiné na bezbřehou blbost a připosranost českých institucí (viz Kaplického chobotnice). Naštěstí se výstavu s opravdu povedenými portréty podařilo obnovit a zde je pozvánka.

Pozvánka na výstavu fotografií vyrobených kolodiovým procesem

Rádi bychom vás také touto formou pozvali na zrušenou výstavu, nyní přesunutou do Galerie Viniční altán, kde se 6. dubna od 18 hodin pořádá vernisáž výstavy fotografií Karla Richtra a jeho kolodiových fotografií.

Nyní k rozhovoru. Dokáže si vůbec dnes digitální fotograf představit tak složitý proces vývoje fotografií? Ono totiž není vůbec celou dobu jasné, co z toho nakonec vyleze, navíc každá fotografie je jen jedna, jedna unikátní a jedinečná.

Kolodiový proces (archerotypie nebo mokrý proces) je historický fotografický proces Angličana Fredericka Scotta Archera z roku 1851. Název mokrý vychází z toho, že podstatou procesu bylo exponování a vyvolávání za mokra. Zajistil tvorbu kvalitního negativu umožňujícího dokonalou reprodukci fotografií. Velmi rychle nahradil předešlé postupy daguerrotypii a především kalotypii a využíval se v letech 1851 až 1885. Do kategorie obměněného mokrého kolodiového procesu se řadí přímé pozitivní procesy, mezi které patří pannotypie, ambrotypie a ferrotypie. Později však byly tyto procesy nahrazeny želatinovým fotografickým filmem.

A jak vlastně takový postup vypadá se můžete krok za krokem podívat na toto úžasné video na Youtube

Karle, proč ses vůbec pustil do tak složité věci?

Už dříve jsem do fotografií různými prostředky zasahoval. Ať už se jednalo o klasické fotografické metody, nebo třeba kolorování. Hledal jsem nějakou autentickou metodu, kde bude hrát roli náhoda a moment překvapení.

A věděl jsi na začátku, do čeho jdeš?

Ne, to vůbec ne, jednak jsem tehdy neznal moc lidí, kteří by se touto metodou zabývali, ani jsem to nikdy předtím naživo neviděl. Viděl jsem pár obrázků ze zahraničí, které mně naprosto okouzlily.

Z čeho jsi měl největší obavy, naplnily se?

Já se jen tak něčeho neleknu ;-) Jelikož jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu, neměl jsem vůbec obavy a byl jsem velice optimistický. To ale brzy skončilo. Zjistil jsem, že si musím dostudovat alespoň základy chemie, které jsem od střední školy úspěšně zapomněl, a že technika kterou vlastním už vůbec s mokrým procesem nespolupracuje a je zdrojem mnoha problémů.

Kdybychom měli čtenářům Focusclub.cz stručně popsat proces, vypadá takto:

• Nařežete si sklo
• Očistíte hrany
• Vyčistíte sklo
• Polijete desku kolodiovým roztokem
• Ponoříte do stříbrného roztoku
• Vložíte do fotoaparátu
• Exponujete většinou několik sekund
• Vývoláte desku, cca 15 sekund
• Fixujete desku
• A každou desku je třeba ještě zalakovat
• A pokud jde o sklo, je třeba ho opatřit černou vrstvou, aby byl obraz dobře viditelný.

Jak vznikají takové ty mokré fleky, které ten proces tak obzvláštňují?

Každý krok v procesu, se nějakým způsobem projeví na výsledku. I zdánlivé drobnosti. Samotné polití desky kolodiem, by vystačilo na samostatný článek. Vliv má dokonce to, jestli se deska do zcitlivovací lázně vsune vertikálně, nebo položí. V tom tkví krása mokrého kolodiového procesu. Znalý divák dokáže z výsledku vypozorovat okolnosti vzniku fotografie.

Jakou máš největší fotografii?

Pracuji s formáty od 6x6 cm do 25x25 cm.

Říkal jsi, že proces expozice trvá někdy hodně dlouho, jen pro představu, jaké jsou typické časy, jaké jsou ty delší čas?

Řeknu to naopak. Nejkratší expozice na přirozeném světle byla kolem 1/8 sekundy a to bylo uprostřed léta, v pravé poledne. Nejdelší expoziční čas jsem použil asi 20 s. Problém je, že kolodiové desky rychle vysychají a s vysycháním klesá citlivost. Zjednodušeně řečeno.

Hezký dokument o Kolodiovém procesu a jedné z fotografek na Slovensku, která ji používá pro svou tvorbu, můžete shlédnout také na Vimeo. Evla Vlasic žije na Slovensku, chodí do obyčejné práce, možná právě proto, aby měla mentální a kreativní kapacitu na vlastní tvorbu.